Středa, 17. června 2026. Brzy ráno ještě není slyšet žádná hudba, tanec ani potlesk. Kolem 7:30 se začíná plnit parkoviště u Bürgerhalle. Většina z 16 zájezdových autobusů už stojí připravená. Batohy se házejí na ramena, krabičky s obědem mizí v taškách, hledají se místa srazu, porovnávají se čísla autobusů a 1 600 rohlíků se rovnoměrně rozdělí do autobusů. Někteří žáci a žákyně ještě vypadají ospale, jiní sotva skrývají své nadšení. Téměř 1 000 lidí ze školní komunity se společně vydává na cestu na Norderney – na výlet, jaký celoškolní škola v Gronau dosud nezažila.
Už samotné číslo jasně ukazuje, jak výjimečný je tento výlet. Nevyráží ani jedna třída, ani jeden ročník, ale celá škola: žáci a žákyně z prvního a druhého stupně, učitelé, zaměstnanci, doprovod. Školní komunita, rozdělená do 16 autobusů, je na cestě na ostrov.
Nejpozději u přístaviště trajektů v Norddeichu se z toho stane obraz, který mnoha lidem zřejmě zůstane v paměti. Stovky žáků a žákyň vystupují, rozhlížejí se kolem a nakonec nastupují na palubu. Už samotná plavba se pro mnohé stává zážitkem. Někteří jsou na trajektu poprvé, pozorují racky nebo hledají nejlepší místo u zábradlí. Nikdo ještě netuší, jaká atmosféra bude večer na právě této lodi panovat.
„Ještě nikdy jsem nebyl na trajektu. Už jen to bylo fakt super.“ – Mika Kentrup, třída 5c
Zatímco mnoho žáků a žákyň prozkoumává loď, pro Ursulu Steuer nastává výjimečný okamžik: na můstku se dá do řeči s kapitánem a nahlédne do zákulisí plavby. Je to klidná scéna uprostřed dne, který je jinak plný pohybu, hlasů a předvánočního očekávání.
Po příjezdu na Norderney se žáci rozptýlí po celém ostrově. Právě v tom spočívá část kouzla tohoto dne. Neexistuje jediná cesta ani jediný program, který by všichni absolvovali současně. Některé třídy procházejí obcí, jiné táhnou směrem k pláži nebo přes duny. Někteří společně jedí hranolky, jiní si hledají místo u moře, další se prostě vydají na cestu a objevují ostrov po svém.
Při tom se stále znovu potkávají známé tváře. Setkávají se žáci z různých ročníků, učitelé najednou nepotkávají své žáky na chodbě, ale mezi dunami a plážovými lehátky. Z výletního dne se tak vždy stává den malých setkání.
Na severní pláži je obzvláště rušno. Žáci a žákyně z druhého ročníku střední školy tam připravili různé aktivity: volejbal, pouštění draků a stavění hradů z písku. Žluté výstražné vesty ukazují, kde se něco děje. Míče létají vzduchem, draci stoupají do šedé oblohy, v písku vznikají hrady, tvary a motivy. Na některých místech se soustředěně staví, jinde se hlasitě povzbuzuje. O pár metrů dál probíhá fotbalový zápas, ve kterém už dávno nezáleží na tom, kdo vlastně patří do které třídy.
„Líbilo se mi, že jsme neustále potkávali lidi z jiných ročníků. Díky tomu jsme naši školu vnímali ještě více jako komunitu.“ – Joris Funke, Q1
Počasí to školní komunitě zrovna neusnadňuje. Nad ostrovem se neustále prohánějí dešťové přeháňky a vítr je jejich stálým společníkem. Ale k Norderney se to dnes hodí. Zapínají se pláštěnky, nasazují se kapuce, tašky se pevněji svírají. A pak se jde dál. Nálada se nezmění. Možná i proto, že tento den není o tom, aby bylo všechno dokonalé.
Ne všichni byli před výletem hned přesvědčeni. Jen jeden den u Severního moře, brzy ráno vyrazit, pozdě večer se vrátit – stojí to za to? Tuto otázku bylo předem slyšet častěji. Na ostrově dostává jinou odpověď.
„Nejdřív jsem si říkal: Jet tak daleko – a to jen na jeden den? Ale nakonec to bylo fakt super.“ – Noel Citgez, třída 10b
Možná právě v tom spočívá síla tohoto dne. Nejde o to, odškrtnout co nejvíce bodů programu. Jde o čas strávený mimo obvyklý rámec. O rozhovory, které ve třídě nevznikají. O společný smích v dešti, o vítr ve tváři, o trajekt plný žáků a žaček, o malé soutěže v písku a o ten okamžik, kdy se škola najednou odehrává na úplně jiném místě.
„Ve třídě se samozřejmě se žáky setkáváme každý den. Ale v takový den je možné vidět i jejich jiné stránky: jak spolu vycházejí, jak přebírají odpovědnost a jak se navzájem podporují. A upřímně řečeno – je prostě zábavné zažít školu i takhle.“ – paní Denise Hilgenbergová, učitelka
To, že tato plavba vychází z nápadu Ursuly Steuerové, se sice neustále nezdůrazňuje, ale přesto je to nedílnou součástí tohoto dne. Na závěr svého působení ve funkci ředitelky si nepřála den, který by se točil výhradně kolem její osoby, ale společný zážitek pro co nejvíce lidí. A přesně to se na Norderney odehrává: žádné oficiální rozloučení, žádné pódium, žádné dlouhé proslovy – ale celá škola, která je společně na cestě.
„Bylo pro mě důležité, abychom se jako školní společenství ještě jednou vydali na společnou cestu. Velmi mě dojalo, když jsem viděla, kolik krásných okamžiků se toho dne odehrálo.“ – ředitelka školy Ursula Steuer
Když se trajekt večer opět vydává směrem k pevnině, únava zatím není téměř cítit. Cesta zpět je hlučná, živá, téměř jako malá oslava. Hraje hudba, žáci a žákyně zpívají a tančí, tu a tam se ozývá potlesk. Učitelé stojí mezi nimi, někteří natáčejí, jiní se prostě smějí s nimi. A Ursula Steuer nestojí na okraji této scény, ale přímo uprostřed ní.
Právě tyto snímky o tom dni vypovídají nejvíc. Ráno už téměř 1 000 lidí stojí ve skupinách u autobusů a čeká na odjezd. Večer společně tančí na trajektu. Mezi tím je déšť, vítr, pláž, městečko, hranolky, draci, hrady z písku, rozhovory, smích a spousta malých okamžiků, které žádný program předem nemůže naplánovat.
V Norddeichu už konečně opět čekají autobusy. Dobrá nálada doprovází školní společenství ještě kousek na cestě zpět. V některých autobusech se stále zpívá a vypráví, v jiných už prvním žákům a žákyním dávno padají víčka. Postupně se to ztiší. Postupně autobusy opět přijíždějí k Bürgerhalle v Gronau. Když krátce po půl druhé dorazí i poslední autobus, má školní komunita za sebou mimořádně dlouhý den. Hudba z trajektu už dávno utichla. Zůstalo tu něco jiného.
Možná právě proto tento den zůstane v paměti tolika lidem. Protože mezi trajektem, pláží, větrem, cestou autobusem a nesčetnými malými setkáními se znovu ukázalo, čím škola kromě výuky vlastně ještě je: společenstvím.
A protože škola toho dne na chvíli přestala být školou.
se angažuje ve prospěch školy Gesamtschule Gronau již od jejího založení. S koncem tohoto školního roku odchází ředitelka Ursula Steuer do důchodu. Od založení celostátní školy v Gronau v roce 2014 je Ursula Steuer ředitelkou této školy a od samého počátku utváří její rozvoj společně s učitelským sborem, zaměstnanci, žáky a jejich rodinami. Během této doby škola krok za krokem roste – až k prvnímu ročníku maturantů v roce 2023.
Společný výlet na ostrov Norderney vzešel z jejího nápadu. Skutečnost, že právě tento výlet tvoří završení jejího působení na Gesamtschule Gronau, dodává tomuto dni zvláštní význam. Zároveň tento výlet symbolizuje to, co bylo pro Ursulu Steuer v uplynulých letech vždy důležité: škola jako místo společného učení, ale také jako místo setkávání, soužití a živé komunity.
další dojmy: (další fotky budou brzy následovat)
